6) probuzení
24. srpna 2010 v 20:54 | Fay
|
children of night
Probudit se do 18. století bylo jako se znovu narodit. Ve Španělsku zuřila válka o dědictví. Vznikla Velká Británie. Také nesmím opomenout válku o rakouské dědictví kvůli nástupnictví na trůn Marie Terezie. A spoustu jiných událostí... Jenže to byl pouhý začátek 18. století.
Mohl jsem tušit, že Zacary si nenechá ujít mé probuzení - probuzení jeho stvořitele. Nemýlil jsem se!! - Tenkrát bych však byl radši, kdybych se mýlil.
Čekal, doufal jsem, že bude chtít cestovat jako já a nezůstane v zapadlé díře jako byla italská Aosta. K mému překvapení cestoval. Jenže čeho jsem se obával nejvíce bylo, že se stane stvořitelem. Abych to lépe popsal... Z každého člověka není nejvhodnější udělat upíra na počkání. A co ten debil neudělal?!
,,Takže ses rozhodl vrátit se mezi nás - konečně." ,,Zacary... nech si svá slova od cesty! Čekal jsem, že ty zase procestuješ svět - vzdálený východ..." ,,Východ?!" uchcechtl se Zacary. ,,Pohádky na dobrou noc a něžný polibek od krásné gejši pro sladký spánek." ,,Nebuď drzý!" napomenul jej Soren.
,,Poté co jsem opustil břehy Evropy, teprve poté jsem začal cestovat! Jižní Amerika, Sorene!" řekl pyšně. ,,Jižní Amerika..." vydechl překvapeně Soren.